Až vyhasne slunce
A jedna ještě smutnější…
Až vyhasne slunce a život začne mizet,
bude už hloupé úrodu chtít z polí sklízet.
Na sklonku léta zavoní čerstvá růže
a motýl se zeptá, zda usednout ještě může.
Bude to růže v mojí váze čiré
připomene mi pak znova všechny chvíle.
Slunečnice skloní své semen plné květy
jakoby políbit zem chtěly svými rety.
Malé děvčátko z nebe za ruku mě chytí
a řekne „mami tady u mě slunce stále svítí“.
Tak konec světa se jednou ráno stane
a mojí mysli bude jen tvé jméno, Jane.