Někdy jsem motýl
Zas jedna smutnější…
Až se mi na křídlech usadí střelný prach,
nebudu vědět z čeho mám strach.
Křídla mě vznesou, dotknu se nebe,
nebude vadit, že tak vysoko zebe.
Budu si naopak přát něco ještě,
pocítit na křídlech spoutání deštěm.
Pomalu dojdou mi poslední síly,
co mi po všech letech toulání zbyly.
Až smytých křídel dotkne se zář,
jediné slunce pozná mou tvář.
Budu si přát ať nikdo nevidí na ně,
v tichu se snesu do čísi dlaně,
která mě pochová, kam bude chtít,
já budu už v tu chvíli věčný sen snít.