Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Prameny

2. 4. 2008

s úctou a Láskou mé kamarádce

Obrazek

.

K pramenům klopýtám jak zraněná laň.

Nevím, zda je to odměna a nebo mých skutků záměrná daň.

Pomalu kráčím na ta známá místa,

na dosah zdá se voda průzračně čistá

a přesto mám před sebou na stovky mil,

únavou uléhám z posledních sil.

 

Zatím smím za vděk vzít pouze stoku,

netuším kdy bude mi dopřáno čistého moku.

Však naděje dál ve mně žije,

netuším z čeho ta na svou sílu směle vždy pije.

 

Tolik bych přiťuknout si právě s ní dneska přála,

strhla by mě a po proudu vzala,

unesla do vod, kde soli je dost,

byla bych vítaný smuteční host.

 

Slané jsou potoky mých slzí.

Koho to ostatně opravdu mrzí?

I kdyby jediný na světě se právě našel,

jistě by sůl po zemi prášel

a vodu čistou pro mě by měl,

její tok v uších by lahodně zněl…

 

ale já nevím, zda bych si jí od něj vzala.

Jsem hrdá a pořád strašně moc malá.

 

Chtěla bych k pramenům namířit kroky,

dny i noci jít, měsíce, roky…

A u cíle zvolat „Prameny, tady mě máte,

čisté jste, lahodné, moudré a svaté,

poklesám k pokloně a snad jsem vás hodna.

Jste moje krajina vysněná, rodná,

jste cílem i startem poutníků v poušti,

nehleďte na ty, kdo prst drží a spouší…“

 

Všichni jsme laně zraněné, smutné,

proto jsou prameny tak strašně nutné.

Bez nich by nebylo na světě řek.

Prameny znají svůj tajemný lék,

mlčí a přesto léčí nesnází,

skrz naše těla i duše vznešeně prochází.

 

Každý pramen sto andělů hlídá,

tomu, kdo čistý je, svá moudra pak vydá

a tajemství čistoty svěří všem laním, broukům i bludičkám,

když splynou v krůpějích, které stavějí posvátný chrám,

který vidět jen tak, bez Lásky není,

důvěra v prameny však každého změní.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář