Představy
Myšlenky běží si bez ustání
za spásou, nadějí, která je k mání
a představa ožívá v prostém jasu
za zvuku příjemně mužného hlasu,
který se v mém srdci navždy už usídlil,
jakoby jinde snad nikdy dřív nebydlil.
Lahodí bez studu jen mému sluchu
žertovně nabízí jazyk svůj uchu
a to jančit pak začíná
snad že je on jeho příčina.
Chci se dotknout své představy,
chci pustit k vodě obavy,
chci vidět fénixe jak vstane z popela
a říct "já jsem to všechno věděla"
a oživit sen starý století,
sen, který mou hlavu obletí,
sen, ve kterém louka modře kvete,
v zimě, na jaře, v létě,
na níž deky potřeba není,
tráva se na lože mění.
Tam voní blízké aleje višní
a ptáci se zpěvem svým pyšní.
Ulehnout někdy tu smím,
držím se za ruku s ním,
s tím, kdo se stal mých představ pánem,
s jediným, se kterým uléhám s ránem,
s tím, s kým ve větru vanem,
s mým pro lásku stvořeným Janem.