Už nejsi můj
Jak těžké je cítit se sama
a přitom tak nesmět žít.
Jak bolavá jsou rána
když srdce nechce, ale musí bít.
Vzpomínky v mysli
jedna přes druhou se tlačí.
Prameny dávno vyschly
spálil je plamen z huby dračí.
Ztrápená smutkem a činy
řvu hlasem bolestí
nemám pocit viny
že mě touha svedla na scestí.
Jak kočka si lížu rány
co osud mi do vínku dal
mé noci jsou neprospány
ničí mě nespoutaný žal.
Bloudím tu v kruzích
bosá, nahá a zmožená
topím se dluzích
tak neuvěřitelně zraněná.
A svět si náhle zevšední
má duše už není marnivá.
Naděje zmizela poslední
vše rázem smutkem oplývá.
Svobodu bez kříže
nechávám nepoznanou.
Zavřené za mříže
slzy mi z očí kanou.
Chytit tak rybku zlatou
věděla bych co si přát
ne zůstat věčně mladou,
ale zůstat s tebou napořád.
Přání má nebudou vyslyšena,
nestanu se rybářem
jsem jenom prostá žena
spoutaná smutným žalářem.
Chci prosit, ne však lkát
a najednou nevím celá zmatená
proč hada se mám bát
když lvice jsem právem rozená.
Už nejsi můj a já nejsem tvá
co tedy oba smíme?
Žít a plnit poselství svá?
Ze zbylých drobků se nenajíme.
Já hladová i sytá
sama sobě připadám
Naděje v mé duši skrytá
tajně fandí náhodám.
Chci najít nové řešení
chci se zase umět smát
chci zbořit svoje vězení
co víc si můžu přát?
Komentáře
Přehled komentářů
Láska je nám posílaná v mnoha podobách a prožitcích, je to jedinná strava naší duše, dává nám Vše.Krásná písmenka jsi poskládala,Jani.
Těším se až je budeš proplétat Radostí, protože Láska a Radost je ta správná kombinace pro naše duše.
......
(Alanta, 10. 4. 2007 14:06)