Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Menhiry

9. 4. 2007

   Megalitická kultura, používající ke svým stavbám obrovské kamenné bloky a balvany, nám po celé zemi zanechala mnoho krásných památek od jednotlivých vztyčených kamenů přes jejich nejrůznější seskupení až po gigantické objekty.

Kameny všech velikostí a seskupení včetně gigantických staveb a umělých hliněných pahorků, kte­ré člověk v dávnověku umístil do přírody, měly energetickou funkci. Vyplývá to z poznatku, že te­koucí voda je zdrojem dosud nepoznané energie, kterou ve své hmotě akumulují také horniny. No­vé pojetí využití megalitických staveb všeho dru­hu umožňuje označit jejich vývojový stupeň podle typů, do kterých je řadíme. Při souhrnném hodno­cení jejich výskytu na všech kontinentech, zejmé­na po přihlédnutí ke stavbám s energetickou re­gulací a odlišnou konstrukcí, se zřejmě vyskytnou pochybnosti, zda jejich tvůrcem vůbec mohl být člověk doby kamenné. Pravěký člověk vnímal přírodní jevy citlivěji než to umíme dnes my, lidé moderního věku a tak mu pravděpodobně neuniklo, že v okolí vod­ních toků rychleji nabývá nových sil.

Osaměle stojící kámen mohl upou­tat pozornost lidí v pravěku tím, že vykazoval vět­ší energii. Pravěcí lidé postavili tedy podobný kámen poblíž svého sídla a získali tak stálý zdroj energie. Pravděpodobně potřebovali energie více, proto vztyčovali kameny stále větší.

Dalším vývo­jovým stupněm se stalo těsné seskupení dvou ne­bo více kamenů, které plnilo stejnou funkci. Od­tud byl jen krok k budování dolmenů, kamenných řad, kromlechů a nejrůznějších staveb s velkou hmotností. V těchto seskupeních už bylo akumu­lováno velké množství energie, jejíž další využití dosud neznáme.

Převratným poznatkem ve vývoji megalitic­kých staveb se stalo zjištění, že stejného energe­tického efektu lze dosáhnout, nahradíme-li kámen hlínou. Značně se tím usnadnilo nakupení potřeb­né hmoty. Na různých kontinentech byly navrše­ny umělé hliněné kopce, vybudované v místě vý­skytu energetických složek. Nejvíce jich známe z americkém kontinentu - přes sto tisíc, ale vy­skytují se rovněž v Anglii i v jiných částech světa. Z našeho hlediska jde tedy o třetí stupeň staveb­ního vývoje menhirů.

Čtvrtý vývojový stupeň představují menhiry, jejichž energii bylo možné regulovat. Podnětem pro jejich budování byla pravděpodobně zkuše­nost, že přebytek energie může být pro lidské zdraví škodlivý.

Původní využívání menhirů, jejichž prostřed­nictvím si lidé doplňovali energii, bylo v době vel­kých regulovaných menhirů již historií. K jakému účelu mohla být energie velkých menhirů využí­vána, nemá naše civilizace ani tušení, ale určité náznaky už objeveny byly. Některé stavby megali­tické kultury, které byly zbudovány technologií roztaveného kamene, napovídají, že lidé dokázali akumulovanou energii transformovat na tepelnou a nasměrovat ji na určité místo.

Další z mnoha záhad představuje skutečnost, že při budování podzemních staveb se nepoužíva­ly "archeology odsouhlasené" světelné zdroje (po­chodně, louče, svíčky či olejové lampy). Nikde ne­byly nalezeny stopy po sazích a ohni. Je tedy více než pravděpodobné, že energii, které měli pravěcí stavitelé nadbytek, využívali také k bezkouřové­mu osvětlení. Kosmická energie byla dosud nezná­mým způsobem využívána pravděpodobně také ke komunikaci a při přepravě stavebních dílů s vel­kou hmotností.

V souvislosti s budováním megalitických sta­veb jsou jediným uznávaným dopravním prostřed­kem pro přepravu těžkých břemen sáně tažené lidskou silou pomocí lan. Tato úvaha je odvozena ze dvou zobrazení na starých egyptských památ­kách. V prvním případě jde o obraz z roku asi 1558-1557 př. n.l. z XVIII. dynastie, na kterém tři páry volů táhnou na saních kvádr o objemu zhru­ba 2 m3. Ve druhém případě jde o výjev z hrobky velmože Dhuthotepa, žijícího za faraonů XII. dy­nastie, na němž je znázorněna přepravu alabast­rové sochy, vysoké asi 6,8 m. Socha je upevněna na dřevěných saních, k nimž jsou připevněna čty­ři lana tažená 168 muži. Nelze pochybovat o tom, že v některých případech břemena podobné váho­vé kategorie, tedy s poměrně nízkou hmotností, mohla být přepravována tímto způsobem. Přisu­zovat však stejný způsob přepravy stavebním prv­kům s hmotností kolem 2 000 tun je ale dosti od­vážné a lze to chápat tak, že poznatky současné vědy jinou formu transportu prostě nemohou na­bídnout. Určité indicie o možnosti odlišného způ­sobu přepravy už ale byly doloženy.

Skutečnost, že lidé megalitické kultury využí­vali kosmickou energii, kterou se my teprve bude­me učit poznávat, zpochybňuje všechna dosavad­ní hodnocení této epochy a vytváří pro další úvahy dočasnou blokádu. Správné odpovědi není zapo­třebí hledat za každou cenu, vyplynou z dalšího výzkumu. Nesporně však pro nás bude velice zají­mavé a poučné zjištění, jakým způsobem mohl být přepraven kamenný kvádr o hmotnosti 2 000 tun po neupraveném terénu a přes přírodní překážky, když naše civilizace není schopna něco podobného zajistit pomocí techniky, kterou má k dis­pozici.

Popisovaný vývoj menhirů lze respektovat až po jeho třetí stupeň - tedy využití hlíny pro aku­mulaci energie. V žádném případě ale nelze při­pustit, že menhiry s regulací energie mají něco společného s dobou kamennou, zejména to platí pro planinu Nazca. Nasvědčuje tomu i odpověď na otázku: Jaký byl vývoj menhirů, když byly budo­vány na všech kontinentech?

Je nemyslitelné, aby v různých světadílech je­jich vývoj probíhal stejným způsobem, téměř sou­časně a nezávisle na sobě. Tehdejší lidé mohli znát pouze své okolí, vymezené jim nepřekonatelnými přírodními překážkami, o jiných kontinentech ne­měli ani tušení. Připustíme-li, že mohli mít k dis­pozici pro nás neznámé komunikační prostředky, dojdeme k závěru, že by je nemohli používat - ja­zykové bariéry by byly nepřekonatelné. Podle po­znatků a zkušeností naší civilizace tedy menhiry nemohly být v žádném případě stavěny současně na všech kontinentech - ale ono se tak dělo. Z to­ho vyplývá, že správná odpověď se pravděpodobně nachází mimo oblast našich poznatků a zkušenos­tí. Napovídá tomu i skutečnost, že přes veškerou snahu nebylo v průběhu dvacátého století naleze­no zdůvodnění pro jejich budování. Avšak i při skromnější úvaze o spojené kontinentální desce Evropy a Asie zůstane pro nás nepochopitelné, že byly menhiry budovány na mnoha místech tak velké plochy.

Lze tedy konstatovat, že jde o zcela ojedinělý případ v dávné historii naší planety, kdy obyvate­lé všech kontinentů byli neznámým fenoménem ovlivněni k provádění stejné činnosti - budování menhirů. Historii Země pravděpodobně značně ovlivnila neznámá událost, o níž se povědomí roz­plynulo ve velkém časovém odstupu a množství generací. O jakou událost asi mohlo jít, se poku­sím popsat na příkladu ze současné doby.

Nedávno sdělovací prostředky oznámily, že v amazonských pralesích byl objeven kmen, který dosud nepřišel do styku se západní civilizací. Ny­ní si představme, že jsme součástí expedice, která uvedené domorodé lidi objevila. Čas pobytu u nich máme omezen, ale rádi bychom učinili něco pro urychlení jejich vývoje, vždyť se nacházejí na úrovni doby kamenné. Je velmi obtížné určit, kte­rou část našich vědomostí bychom jim mohli pře­dat, aby ji pochopili a dokázali využít.

Podobná situace mohla nastat na naší planetě v době kamenné. Nelze vyloučit, že naši Zemi v dávné minulosti navštívili mimozemšťané, pro něž nebylo obtížné zmapovat situaci a lidem na všech kontinentech předat informace, které poklá­dali za nejvhodnější pro jejich další vývoj. Energie vodních toků, její přenos do organismů a na ostat­ní hmoty je jednoduše realizovatelnou záležitostí, kterou snadno mohli pochopit i pravěcí lidé. Napo­vídá tomu i skutečnost, že skupiny lidí s vyšší ci­vilizační vyspělostí byli seznámeni s vyšší technic­kou úrovní menhirů, na rozdíl od lidí s úrovní  nižší, kteří dokázali vztyčit pouze jednotlivé ka­meny nebo vytvořit jejich seskupení. V jiných pří­padech byly budovány energetické megalitické stavby zcela odlišných konstrukcí a přizpůsobené místním podmínkám.

Menhiry, zejména ty s regulací energie, jsou technologicky náročné stavby, které by nebylo možné realizovat bez znalosti kosmické energie a náročného vyhledávání energetických míst, do nichž byly situovány. Za tajemstvím menhirů se skrývá velice složitý fyzikální jev, umocněný vlast­nostmi dosud neznámé energie. Některé průvodní jevy experimentů napovídají, že přenos energie vodních toků do jiné hmoty představuje pouze ne­patrnou část jejího využití. Nerad používám slovo mimozemšťané, pokládám je za únikovou cestičku od problémů, které se nedaří řešit jiným způso­bem. V případě "menhirů na všech kontinentech" jsem však byl nucen termín "mimozemšťané" ak­ceptovat.

Tyto řádky zaslal na mou e-mailovou adresu pan Miroslav Provod (centrum11.volny.cz) a já je s jeho laskavým svolením předávám prostřednictvím svých stránek i vám. Je však nutno podotknout, že jsem je musela velice zkrátit, aby se na dané skutečnosti mohli podívat svým možná počátečním pohledem i lidé, kteří se touto problematikou tak hluboce nezabývají. Děkuji za pochopení.

 

Náhledy fotografií ze složky Megalitické stavby

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář